čtvrtek 27. října 2016

4 kila dole

Hezký, že jo? Ale teda těšilo by mě to víc, kdybych o to nepřišla během půlky jediný noci. Nebylo totiž nic hezkýho na tom opouštět přesně každou hodinu a půl svůj vyhřátý pelíšek a snažit se zachovat aspoň nějaký zbytky důstojnosti. Což se ne vždycky podařilo. Celý následující dopoledne jsem pak nebyla schopná ani vstát z postele. Muž do mě za celej den natlačil dva suchý rohlíky, litry černýho čaje, vody a Magnezie. Takže teď se jen tak válím v posteli a začíná mi bejt líp. Jen doufám, že do soboty už budu úplně, ale úplně hebká, svěží a žádoucí a na ty noční závody aspoň doprovodím Anku, když sama se do žádnejch větších akcí z bezpečnostních důvodů asi pouštět nebudu.

Žádné komentáře:

Okomentovat