čtvrtek 28. srpna 2014

Pár postřehů z výběrové rekreace ve FNB

Butylka s gelem na sondy UZ existuje pouze v poloprázdné, nebo častěji v téměř prázdné podobě. Velmi častým jevem je tedy sestra, zuřivě třepající  butylkou v naději, že z ní ještě něco dostane.

Měření teploty 2x denně je zákon, který nelze nikterak obejít - zvýšená teplota je zkrátka strašák i u osob, které měly horečku naposledy na základce, cítí se naprosto skvěle a jejich týdenní teplotní průměr činí 36,2°C.

Co je mokré, to je čisté. Platí zejména pro: podlahy, parapety, noční stolky, stůl, židle.

Nuda je svině a dává vám čas přemýšlet o různých blobstech "co by, kdyby". Proto je nutné zásobit se čtivem, zaměstnat hlavu i ruce a nějak to vydržet.

Když už nic jiného, tak zdejší instantní čaj vás donutí těšit se domů.

sobota 9. srpna 2014

Pět

Posledních pět dní, kdy budu doma s mužem a Aničkou. Běží to už od pátku, dnes skončil den druhý. Snažím se pořádně si to užít, oběma se maximálně věnovat, ale pořád mi připadá, že to nedělám na 100%.

Anče měla už dýl slíbeno, že si konečně bude moct obout gumáčky a půjdeme na houby. Konečně k tomu dneska došlo a strávili jsme krásnou hodinku a půl v lese, kde ji to moc bavilo. Mě taky, protože jsme dokonce opravdu našli celkem dost hub, i krásný praváky. Muže taky, protože měl s sebou velkej foťák a mohl se s ním vyblbnout. Prostě parádní akce. Navíc dítě pak krásně spalo, tři hodiny jsme o ní nevěděli. Holt lesní vzduch udělá svoje.

Už mám taky umytá okna a dveře. Ještě je pár věcí, které ale potřebují dodělat. Zvláštní - když jsem čekala Andulku, něco, co se prý nazývá "hnízdící reflex" mě absolutně minulo. Teď se míním zbláznit, když někde najdu trochu prachu nebo nedej bože pavučinu. Cítím neodbytné nutkání jít ještě vyplet chodník před dům, vypucovat koupelnu, sklidit zahrádku, vyčistit všechny místnosti domu od všudypřítomných korálků a jiného materiálu a v neposlední řadě přestěhovat ložnici. Taky by potřebovalo pořádně vyčistit auto. A to ještě není úplný seznam.

Je mi ale jasný, že zvládnu už jen pár věcí. Do minulýho pátku jsem, tedy kromě velkého břicha, skoro nevěděla, že jsem těhotná. Teď už to sakra pociťuju. Nevyjdu schody bez zadýchání. Nevydržím dlouho nosit Anči. Na konci dne, kdy jsem v podstatě nic nedělala, jsem totálně vyfluslá, bez energie i bez nálady. No prostě jupí stav.

Ať už zvládnu nebo nezvládnu ještě něco ze svého seznamu udělat, budu se snažit si to doma opravdu užít.

sobota 21. června 2014

Velké rodinné auto

Člověk to zadá do vyhledávání na stránkách nějakého (jakéhokoliv) prodejce a v první chvíli zajásá - jů, to je výsledků, to bude z čeho vybírat. Radost však netrvá dlouho, přesně do té doby, než zjistíte, že do většiny "velkých rodinných" aut svoji rodinu prostě nevydáte. Možná byste vydali, pokud byste měli maximálně dvě děti, případně pokud by ty děti nemusely být v sedačkách.

Výběr auta, které by si okolí nepletlo se stěhovákem, a přesto by pojmulo dva dospělé, tři sedačky a minimálně jeden kočárek, není zdaleka lehkým úkolem. Zvlášť, když nechcete 3 řady sedadel a opravdu trváte na aspoň přiměřeně velkém kufru. Nemáte někdo nějaké tipy?

úterý 10. června 2014

Výkak bobik

Tato dvě nová slova nemá Andulka ve slovníku nijak dlouho. Ještě jsem ani nestačila zjistit, co se nám jimi snaží sdělit. A ne, nehlásí tím, že je něco v plíně nebo že chce na nočník. Prostě si hraje a najednou řekne "Výkak?", pak pokývá hlavou a odpoví si "Bobik."

Muž dovezl malej bazének a přes počáteční nedůvěru se v něm dneska už spokojeně rochnili. Když jsme doma a zahlídne ho z okna, začne se dožadovat koupačky - "odu, odu!" Pak není možný ji z bazénku dostat. V tomhle bude asi po mě.

Večery trávíme u Star Treku. Stará dobrá New Generation, každej večer jeden díl. Je pravda, že někdy mám natolik dost, že ani těch cca 40 minut ani nevydržím a musím jít spát. Zvlášť teď v těch hicech. Mohla by přijít nějaká bouřka a pročistit to.

pátek 2. května 2014

Loučení

Umýt, vydezinfikovat, naimpregnovat, uložit do krabice a doufat, že je odtud zase brzo vytáhnu.


neděle 6. dubna 2014

Rozmrzám

Kroucený herinek ze 6. Šito z českého rokajlu a vinutek, které jsem před X rokama koupila na Goody Beads. Je fakt, že už jsem dlouho nic nešila, spíš jen vyšívala, tak mi to nešlo tak rychle od ruky, jak bych si představovala. Nicméně dokonáno jest, i s focením, které na tom bylo asi nejtěžší.



čtvrtek 20. března 2014

To samé v sytě červeném

Vypadá to, že se teď zrovna nepřetrhnu... pořád nic novýho. Ale makám na zakázkách, takže na tvoření pro radost nějak nezbývá čas. Když už zbývá, usurpuje si ho pro sebe potomek. Nicméně chvilka se našla a ejhle - na světě je další paisley brož, tentokrát červená.




pondělí 27. ledna 2014

Máte rádi paisley?

Mně ten vzor uchvátil teprve nedávno. Všude je ho relativně plno, ale to zas tak nevadí, protože poskytuje spoustu prostoru pro vlastní fantazii - můžete se prostě vyřádit. Tak jsem se vyřádila :-)


Vyšívala jsem na Nicola's BeadBacking ve světle růžové barvě. Pracuje se s tím celkem dobře, nicméně nevidím velký rozdíl mezi NBB a Lacy's Stiff Stuff. A teď k té hromadě dalšího materiálu:

  • TOHO round °8
    • opaque-lustered lt. beige
    • silver-lined lt. grape
  • TOHO round °11
    • silver-lined mauve
    • silver-lined lt. grape
    • opaque-lustered lt. beige
    • permanent finish-galvanized starlight
  • TOHO round °15
    • silver-lined lt. grape
    • permanent finish-galvanized starlight
    • inside-color-rainbow crystal/strawberry lined
  • TOHO treasure
    • trans-rainbow green emerald
  • skleněné perličky
  • akrylové perleťové kabošony
Brožový špendlík jsem nejdřív našila na plsť, tu přilepila k výšivce a pak na ni ještě přilepila a přišila neuvěřitelně jemnou kozinku. Je tak heboučká!


Musím říct, že celkově jsem s výsledkem opravdu spokojená. Odzkoušela jsem ji hned na nových (smaragdově zelených) šatech a vypadá to dobře i špičkou nahoru i špičkou dolů. Myslím, že i třeba na kabelce nebo šátku se bude pěkně vyjímat.


sobota 11. ledna 2014

Umím knedle!

Asi už vážně stárnu, ale páteční večer jsem netrávila ani ve víru zábavy, ani u filmu nebo knížky. Do 11 do noci jsem chystala svíčkovou na druhý den a vařila houskové knedlíky.

Jen, co jsme uložili Anči do postýlky, pustila jsem se do toho očistce. Prý odvážnému štěstí přeje a s chutí do toho, půl je hotovo... no znáte ta kurážná přísloví. Svíčková mi hrůzu nenaháněla, tu (bez jakéhokoliv náznaku falešné skromnosti) fakt umím. Mým strašákem jsou už pár let ty knedlíky. Ze začátku mých kuchařských pokusů se mi nedařily vůbec. Pak se celkem možná daly i jíst, ale rozhodně na to nevypadaly. Tak se to se mnou vleklo pěkných pár let. Když chtěl muž k obědu něco knédloidního, musel si skočit do obchodu. Já už jsem ze všech těch pokusů byla tak znechucená, že už jsem myslela, že to nikdy neklapne. A ejhle, klaplo. Na Labužníkovi jsem si našla recept na Houskové knedlíky, co se zaručeně povedou. Sice jsem k nim přistupovala se značnou skepsí, nicméně se opravdu povedly.

To, že nakonec se mi je v sobotu podařilo zničit při ohřívání, je věc jiná. Teď už o sobě můžu prohlašovat, že umím houskový knedle. Další položka v seznamu věcí, co musím zvládnout, je odškrtnutá. Čeká mě ovšem další meta - bramborové knedlíky. To si ale nechám zase až na jindy.

středa 1. ledna 2014

Chabý listopad a ještě horší prosinec

Konec roku se, alespoň po běžecké stránce, nevydařil. V půlce listopadu mě zdolal zánět (řečeno slovy jedné milé a líbezné Dr. - "Ženská, vy máte mastitidu jak prase!"), takže jsem odběhala jenom 7 běhů a suma sumárum 102km. Ale zase jsem aspoň začala chodit zase na spinning. Sice jen jednou týdně, skrzevá jiné aktivity, ale aspoň něco. Zase chodím na pana Iva, ty jeho jízdy prostě miluju, dokáže člověka tak famózně zničit...


No a prosinec, to už je vážně ostuda. Mohla bych se vymlouvat na tmu, na zimu a tak vůbec. Ale hlavním důvodem je samozřejmě jen moje pohodlnost - pouhá 4 vyběhnutí a 55km hovoří za vše. Navíc se mi zase začalo ozývat pravé koleno, takže po každém běhu hezky šup s ním do bandáže. Zatím to naštěstí pomáhá. Vím, že bych tomu měla dát odpočinout, abych neskončila jak minule měsíc bez běhu, ale snažím se teď využít každé chvilky, kdy mi podmínky (rozuměj - má mi kdo hlídat dítě) umožní vyběhnout. Samozřejmě neběžím, když mě to zrovna bolí, zas takovej blázen nejsem. Taky je mi jasný, že leden a nejspíš i únor budou taky ne zrovna ideální na běhání. Už se těším, až začne bývat dýl světlo a budu moct běhat zase odpoledne.