středa 28. srpna 2013

Jak jsem se ztratila

Stalo se mi to poprvé v životě. Opravdu jsem se při běhu ztratila. Navíc poměrně blízko domova. Ta ostuda... No, aspoň byla trochu legrace.

Odpoledne se Muž vrátil brzo z práce, takže jsem mu o půl 4 předala kočárek se spícím dítětem a vyběhla jsem na svůj oblíbený okruh. Nějak mi to ale nedalo a rozhodla jsem se zaběhnout kousek dál od vyběhané trasy. Říkala jsem si, že když se budu držet plus mínus určitého směru, nemůžu se ztratit. Omyl. Směr jsem měla dobrý, ale prodloužila jsem si trasu o celých 6km. Místo abych běžela mezi poli jsem se ocitla v lese a musím říct, že když už jsem asi 20 minut běžela potemnělou zarostlou lesní cestou, napadalo mě všelicos - od vyvrknutého kotníku po úchyláka s motorovou pilou. Nakonec to dobře dopadlo, les skončil a já uviděla záchytný bod - statek Jindřich - ale proklatě daleko. Zavolala jsem Muži, ať jedou domů, že už je na procházce určitě nechytnu a budu ráda, když budu do 5 hodin doma na kojení. To jsem stihla naprosto krásně.

Muž si ze mě samozřejmě dělal legraci, ale tak patří mi to - když chci prodlužovat trasu někde, kde to tak úplně neznám, musím si to příště pořádně prostudovat na mapách.

sobota 24. srpna 2013

Šťastná třináctka

Po skoro měsíci, kdy mi nedovolilo vyběhnout buď vedro nebo bolavé koleno, jsem se do toho před 14 dny zase pustila. V prvním novém běhacím týdnu jsem dala 8, 10 a 10 kilometrů. Pak jsem si zaběhla jen 7 - zjistila jsem, že se holt běhá o něco hůř, když už má předtím člověk nachozeno nějakých 10km, než když vyběhnete jen tak s čistým kontem.

No a včera jsem uběhla zatím nejvíc od té doby, co běhám, a to i když do toho počítám období před Ančetem. Dala jsem 13km a cítila jsem se pak úplně skvěle. Trasa byla zhruba ze 3/4 po asfaltu a 1/4 po dobrých polních cestách. Po 11km jsem chytla perfektní druhý dech, ale je pravda, že už jsem dost cítila únavu v nohách. Každopádně jsem šťastná, že se mi daří posouvat své hranice.


Teď jen doufám, že meteorologům nevyjde jejich předpověď na zítřek a nebude pršet. Ráda bych si šla zase zaběhat. Pokud jim to nedejbože vyjde a najdu si chvilku, možná bych se pustila do čtení knížky, vůči které jsem už dopředu kapinu předpojatá... ale tak dám jí šanci:

Jestli se mi ji podaří dočíst, určitě o tom něco napíšu.

sobota 17. srpna 2013

Z vlastní zahrádky

Dnes byl vynikající oběd - pečená zelenina. V názvu se sice chlubím vlastní úrodou, musím ale přiznat, že to není tak úplně pravda. Vlastními silami jsem vypěstovala pouze tyto krasavce:


Květák a brambory jsou od tchánovic a mrkev s cibulí z obchoďáku. A všechno dohromady to dalo vynikající oběd, u kterého ani Muži nevadilo, že je bez masa.

Před a po upečení: