sobota 2. listopadu 2013

Marie - podzimně nostalgický náhrdelník

Skleněný kabošon, který mi prostě nešel vyfotit :-) Materiál: TOHO round °15 a °11, Miyuki Delica °10, Preciosa bicones (AB), skleněné perličky 4mm a jedna větší, Miyuki Delica (duracoat)




 Závěs - spiral rope:

pátek 25. října 2013

Podzimní soutěžní focení

Mám ráda soutěže, které člověka dokopou k tomu, aby se pokusil dostat ze sebe to nejlepší v oblasti, ve které si moc nevěří, ve které není profík. Teď jsem fotila náramek do fotografické soutěže s tématem PODZIM. Když píšu fotografická soutěž, nemyslím tím soutěž opravdových fotografů, ale lidí, kteří jsou šikovní v jiných oblastech tvorby, ale bez fotek se (kvůli internetovému prodeji) neobejdou.

Protože podzim hýří spíše teplými barvami (aspoň ta vlídná tvář podzimu, ne ty ranní mlhy a studené deště), vybrala jsem si pro focení studeně modrý náramek. Aby tam byl trochu kontrast. Fotit jsem se vydala k rodičům, protože mají velkou zahradu, která skýtá nejedno fotograficky zajímavé zákoutí. A tak vznikly tyto fotky:





Do soutěže jsem nakonec vybrala tu houbovou... snad to byl dobrý výběr.

pondělí 14. října 2013

Křísit vodou, ohněm spálit

Náhrdelník "Křísit vodou, ohněm spálit" - do soutěže Letní tvoření Na Spirále 2013. Název inspirovala písnička Zloděj pocitů od skupiny Lucie.



Ústředním prvkem je titanový kabošon s korálkovou výšivkou, vytvořenou z japonských skleněných korálků. Kromě skla a titanu jsou na náhrdelníku ještě sladkovodní perly a hliníkové kroužky. Výšivka je na podkladu Lacy's Stiff Stuff, podšitá ultrasuede.

Dokumentaci z postupu výroby jsem už popsala v jiném článku ;-)





Materiál ze Spirály:
Korálky

°15

°11

°8

Nitě

neděle 6. října 2013

Včera večer poštou ranní...

Tak jo, úplně jsem propadla Postcrossingu. Už dřív o tom pár známých mluvilo, ale nijak mě to nezaujalo. Pak jsem jednoho krásného dne z nedostatku pořádné práce otevřena www.postcrossing.com, zaregistrovala se... a jak říká muž, zešílela. Hned po registraci a nastudování principu a pravidel jsem různě po netu objednala celkem 47 pohlednic, většinou z autorských fotek. Jo, prodražilo se to. Když jsem pak na poště zjistila, že "normální" pohledy třeba s naším městysem stojí třeba pětinu toho, co jsem dala za ty z netu, málem to se mnou seklo. Ale no co. To mě na tom právě baví - prohrabovat se hromádkou pohlednic a vybírat tu, která by se mohla nejvíc líbit příjemci, který na ni čeká třeba na druhém konci světa. Další věc, která na tom dost leze do peněz, jsou známky - po Evropě 25,- a mimo Evropu 30,-. Jupí, jak jsem byla nešťastná, když jsem neměla do čeho rvát peníze.

Za tři týdny, kdy postcrossuju, jsem odeslala 12 pohlednic, 4 z nich jsou ještě na cestě. Ty, které už dorazily k svým příjemcům urazily celkem 14355km. Přišly mi zatím jen 2 pohledy - a teda nic moc; doufám, že přijdou i hezčí.



Kamkoliv teď přijdu do papírnictví nebo knihkupectví, prohlížím taky, jaký tam mají pohledy. Mám prostě novýho koníčka a zatím mě dost baví.

úterý 1. října 2013

Září

Letos zatím nejlepší běžecký měsíc. Až na jednu výjimku byl každý běh delší než 10km. Podařilo se mi překonat hranici 15km. A čím dál víc mě to baví a jsem na tom závislá.


Snad se bude dařit i v říjnu.

sobota 28. září 2013

Křísit vodou, ohněm spálit - postup výroby

E-shop Naspirale.cz letos opět vyhlásil soutěž "Letní tvoření Na Spirále." I když času nemám nazbyt, rozhodla jsem se, že to zase zkusím a přispěju taky svojí troškou do mlýna. Protože jsem se k tomu dostala v průměru maximálně 5 hodin týdně, vznikal můj soutěžní šperk měsíc a půl. Nebylo to ale jenom proto, že jsem se tomu nemohla víc věnovat - naprosto proti svým dosavadním zvyklostem jsem v průběhu práce několikrát měnila své plány a dokonce jsem i párala a přešívala. V takových okamžicích jsem si skoro nadávala, že všechno šiju tak pečlivě, a pak mi to nejde ani vypárat. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a náhrdelník vypadá podle mých představ.

Začala jsem výšivkou centrální části. To byla taky jediná věc, kterou jsem v průběhu práce neměla potřebu měnit. Na Lacy´s Stiff Stuff jsem přilepila titanový kabošon svojí oblíbenou "éšesttisícovkou" a tužkou nakreslila plánek výšivky.


Titan jsem obšila TOHO Bugles. Takhle to nevypadalo nijak vábně, ale nebojte, já ty tyčky zkrotila :-)

Po Bugles následovaly Miyuki Tila

Pak už přišla na řadu opravdová výšivka v ploše. Začala jsem "vodní" částí.

Následovala samozřejmě část ohnivá.

Hotová výšivka pak vypadla takhle - pohled je z rubové strany, ať je to ještě chvíli napínavé.

Pak bylo potřeba výšivku oříznout. Byla jsem ráda, že mám doma hobby skalpel, protože nůžkama bych se do toho pouštěla fakt nerada.


Pohled na lícovou stranu.

Rub jsem začistila tím úžasným ultrasuede. To je tak heboučká záležitost, že by to člověk nejradši snad radši pomazlil než přišil.



Po vyšívaní jsem se pustila do šití. Nemám ráda spajky, nemám ráda brick... takže proč tím nezačít.


Měla jsem v plánu navázat copánkem spleteným ze tří jednoduchých herinků...

...a pustit se zase chvilku do díla na "vodní" straně. Ne s korálky, ale s kroužky.

V tomhle okamžiku jsem si myslela, že už se blížím do finále.

Následovalo ale přehodnocení a vypárání herinků. Naopak přibylo další brickovo-trnové kolečko. A taky pokus o zapracování long magatam.


I z toho ale nakonec sešlo a já se uchýlila ke svému oblíbenému St. Petěrburgu. Tentokrát ovšem v poněkud méně ukázněné variantě.

Že už by se teď opravdu blížil finiš? Ano, zbývá ještě dodělat pár detailů...

...jako například vodní tříšť...

...a trochu toho ohně...

...a samozřejmě zapínání.



Fotky hotového náhrdelníku jsou ve fázi výroby, takže budou až v dalším postu ;-)

pondělí 16. září 2013

Podzimní milášek

Pomalu a nenápadně nám začíná podzim... každý se tváří smutně nebo ještě hůř - naštvaně. A přitom je podzim tak hezký období. Tak například ty barvy. A vůně. A ta radost z čím dál tím vzácnějších hřejivých paprsků slunce. No, každému se holt s podzimem nezavděčíte. Ale mě inspiroval k novému šperku, který jsem si pro sebe ušila.


Náramek z klasických TOHO °11, karneolu (který mi doma ležel už asi čtyři roky), říčních perel a starých knoflíků od mé milované babičky.


Nosím ho ráda, a to nejen proto, že je takový podzimní. Taky se náramně hodí k mé oblíbené fialové barvě. Jo a tahle barva TOHO (1825) se mi natolik líbí, že si z ní možná udělám ještě něco.

úterý 10. září 2013

Ruth Fieldová: Příručka dámy v běhu

Ták, a je to přečtené. Musím říct, že jsem k téhle knížečce přistupovala s velkým despektem, a to čistě jenom kvůli jejímu názvu v originále - Run Fat B!tch Run. To mi totiž napovídalo, že kniha bude plná tankové (sic! nejde o překlep, ale odkaz na jemnost tanku) rádobyupřímnosti. A tu já nerada. A ano, byla tam.


V motivační části knihy se to jen hemží "tlusými krávami". Možná na to koukám tak odtažitě, protože já už jsem běžec a rozhodně žádnou motivaci nepotřebuju. Rozhodně ne takovou, abych si nadávala já nebo to za mě dělal někdo jiný. Dokonce i hodiny spinningu jsem si vždycky vybírala bez těch uřvaných instruktorů... Pokud někdo potřebuje nakopnout, aby se odhodlal k činu, prosím - doktorka Nesmlouvavá si ten kopanec do (jak jinak než tlusté) zadnice takové čtenářky jistě vychutná.

Co ale musím této knížce přiznat jako plus je to, že v jiných částech má rozhodně hlavu a patu a dobrý nápad. Rozhodně oceňuju autorčin plán pro ty, kdo chtějí začít běhat. Pokud budu někdy znovu začínat znovu (a vzpomenu si na tuhle knihu), budu postupovat podle něj.

Podtrženo sečteno - rozhodně Příručku dámy v běhu doporučím každému, kde bude chtít začít běhat. Pro ty, kdo už nějaký ten pátek běhají, to může být úsměvné čtení. A rozhodně bych ráda poznala někoho, kdo díky téhle knize začal běhat, dosáhl svého cíle (zhubnul - tak je kniha podaná) a běhá dodnes.

pondělí 2. září 2013

Robert Fulghum: Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Knihy pana Fulghuma mě celých 32 let míjely, a to i přes to, že i v naší rodinné knihovně se některá jeho díla nacházela. Prostě jsem neměla potřebu ho číst. Teprve teď zjišťuju, že to byla asi škoda.



Aby mohl čtenář sledovat krátký a možná banální příběh Arista Joyce, musí vnímat jiné, ještě kratší příběhy, se kterými se právě Aristo setkává ve své nové životní etapě. Seriózní právník se rozhodl pracovat pro tančírnu Century, pak se rozhodl napsat o tančírně divadelní hru, pak se rozhodl tančit a pak se rozhodl odvážit se milovat a doufat v to, že by mohl být milován. Tančit, zamilovat se... jak snadné... jak složité. Věci nikdy nejsou tak snadné, jak se na první pohled zdají, ani tak složité, jak si možná namlouváme. Všechno souvisí se vším. Život, tanec, láska.

Drž mě pevně, miluj mě zlehka je rozhodně příjemné čtení a dost možná, že díky této knize sáhnu brzy i po dalším Fulghumovi.

neděle 1. září 2013

Herringbone náramek pro milovníky fialové

Trošku jsem si pohrála s herringbone stehem. Poslední dobou se stává mým oblíbeným, a to jak v ploše, tak ve své "potrubní" variantě. 

Materiál: TOHO round °11 (transparent frosted sugar plum, ceylon soft pink), round °15 (transparent forsted sugar plum), české ohňovky 4mm, vinutka




středa 28. srpna 2013

Jak jsem se ztratila

Stalo se mi to poprvé v životě. Opravdu jsem se při běhu ztratila. Navíc poměrně blízko domova. Ta ostuda... No, aspoň byla trochu legrace.

Odpoledne se Muž vrátil brzo z práce, takže jsem mu o půl 4 předala kočárek se spícím dítětem a vyběhla jsem na svůj oblíbený okruh. Nějak mi to ale nedalo a rozhodla jsem se zaběhnout kousek dál od vyběhané trasy. Říkala jsem si, že když se budu držet plus mínus určitého směru, nemůžu se ztratit. Omyl. Směr jsem měla dobrý, ale prodloužila jsem si trasu o celých 6km. Místo abych běžela mezi poli jsem se ocitla v lese a musím říct, že když už jsem asi 20 minut běžela potemnělou zarostlou lesní cestou, napadalo mě všelicos - od vyvrknutého kotníku po úchyláka s motorovou pilou. Nakonec to dobře dopadlo, les skončil a já uviděla záchytný bod - statek Jindřich - ale proklatě daleko. Zavolala jsem Muži, ať jedou domů, že už je na procházce určitě nechytnu a budu ráda, když budu do 5 hodin doma na kojení. To jsem stihla naprosto krásně.

Muž si ze mě samozřejmě dělal legraci, ale tak patří mi to - když chci prodlužovat trasu někde, kde to tak úplně neznám, musím si to příště pořádně prostudovat na mapách.

sobota 24. srpna 2013

Šťastná třináctka

Po skoro měsíci, kdy mi nedovolilo vyběhnout buď vedro nebo bolavé koleno, jsem se do toho před 14 dny zase pustila. V prvním novém běhacím týdnu jsem dala 8, 10 a 10 kilometrů. Pak jsem si zaběhla jen 7 - zjistila jsem, že se holt běhá o něco hůř, když už má předtím člověk nachozeno nějakých 10km, než když vyběhnete jen tak s čistým kontem.

No a včera jsem uběhla zatím nejvíc od té doby, co běhám, a to i když do toho počítám období před Ančetem. Dala jsem 13km a cítila jsem se pak úplně skvěle. Trasa byla zhruba ze 3/4 po asfaltu a 1/4 po dobrých polních cestách. Po 11km jsem chytla perfektní druhý dech, ale je pravda, že už jsem dost cítila únavu v nohách. Každopádně jsem šťastná, že se mi daří posouvat své hranice.


Teď jen doufám, že meteorologům nevyjde jejich předpověď na zítřek a nebude pršet. Ráda bych si šla zase zaběhat. Pokud jim to nedejbože vyjde a najdu si chvilku, možná bych se pustila do čtení knížky, vůči které jsem už dopředu kapinu předpojatá... ale tak dám jí šanci:

Jestli se mi ji podaří dočíst, určitě o tom něco napíšu.

sobota 17. srpna 2013

Z vlastní zahrádky

Dnes byl vynikající oběd - pečená zelenina. V názvu se sice chlubím vlastní úrodou, musím ale přiznat, že to není tak úplně pravda. Vlastními silami jsem vypěstovala pouze tyto krasavce:


Květák a brambory jsou od tchánovic a mrkev s cibulí z obchoďáku. A všechno dohromady to dalo vynikající oběd, u kterého ani Muži nevadilo, že je bez masa.

Před a po upečení: