pondělí 9. července 2012

Taková malá dovolená

Celkem dost narychlo a naprosto neplánovaně jsem měla minulý týden dovolenou. Tři dny dovolené a prodloužený víkend díky čtvrtečnímu a pátečnímu svátku plus bonus - muž měl taky volno. Měli jsme plán A a plán B. Podle plánu A, který počítal s tím, že bude hezky, jsme měli vyrážet na výlety po okolí. Podle plánu B, který počítal s tím, že bude hnusně (a byl to spíš můj plán), jsem měla celý týden korálkovat... No a dopadlo to tak, že bylo tak moc hezky, až bylo hnusně - jako vážně existují lidi, kteří radostně a s chutí snášejí denní teploty přes 30°C? S mužem jsme naznali, že je úplně jedno, jestli se člověk peče doma nebo někde na výletě. Skoro každý den jsme tak někam vyrazili. No, a na korálky skoro ani nedošlo... ale jen skoro.

Pondělí - to vlastně ani nebyl výlet. Jeli jsme vyřídit pár nezbytností do Brna, podepsat nějaké úřední papíry a podobné věci, na které v pracovních dnech nezbývá čas a o víkendu vyřizovat nejdou. Cestou domů jsme si koupili asi desetikilový meloun, který nám pak byl po celý týden velmi vítaným osvěžením po návratu z dalších výletů.

Úterý patřilo naší výletní stálici - Boskovicím. Bylo tam jako vždycky krásně, ale musím přiznat, že nikdy mi ten kopec nepřipadal tak příkrý, jako tentokrát. Ještěže je tak krátký... Prošli jsme si hrad, pokochali jsme se vyhlídkou, pohráli si s hradním kotětem a naopak nás k smrti vyděsil hradní pes (fakt ostrej hlídač). Zvažovali jsme, jestli půjdeme i na prohlídku zámku. Nakonec z toho sešlo, protože jsme měli celkem dost z toho vedra a skákání po hradě. Navíc zámky nás nepřitahují zdaleka tak jako hrady a zříceniny, kde nám prostě přijde, že se dá užít mnohem víc legrace. Ve městě jsme si pak dali naprosto vynikající černorybízovou točenou zrmzlinu (mimochodem její kvality zřejmě nemají šanci být letost něčím překonané) a muž mi koupil slamák.



Středa nás zavedla do další oblíbené destinace. Byli jsme v Jihlavě v ZOO. Je to (zatím) má nejoblíbenější zologická zahrada. Co se mi na ní tak líbí? Za prvé je fakt blízko :-) Ale i kdyby nebyla, má spoustu dalších kladů - je tam fantastická atmosféra, zvířata vypadají spokojeně (když to srovnám třeba s Libercem, tam je mi těch zvířat úplně líto). ZOO je relativně malá a dá se projít za dvě hodinky, a to i když ji procházíte opravdu důkladně. Je převážně na rovině (to oceňuju zrovna teď, jindy mi nevadí ani kopcovitá brněnská ZOO). Probíhají tam komentovaná krmení, takže se člověk může lecos zajímavého dozvědět. Mají tam kozy, ke kterým můžete vlézt do ohrádky a trošku si s nimi zadovádět (tuhle kratochvíli jsem tentokrát raději vynechala, přeci jen člověk neví, kdy kozu napadne to do vás plnou silou napálit). Pořád se tam něco děje - teď se zrovna staví výběh pro hyeny, další pro žirafy a ještě nějaké další pavilony.



Ve čtvrtek jsme se v 7 hodin ráno podívali na teploměr a málem padli do mdlob. 22°C takhle po ránu! Tak to ne, to jsme radši zůstali doma celý den, pěkně okna zatemněná, aby k nám ten hic nemohl.

V pátek jsme jeli na Roštejn. Taky už jsme tam byli po několikáté. Auto jsme nechali ve vesničce Doupě a udělali si procházku nějaké 2km na hrad. Půlka cesty po rozpálené silnici, kde není kam prchnout před sluncem (ještěže jsem měla ten slamák), půlka cesty pěkně v lesním stínu. Prohlídku hradu jsme si tentokrát odpustili a jen jsme chvilku poseděli na nádvoří. Byli jsme pěkně uvaření a těšili se, jak si v hradní krčmě dáme ledňáka - ale ledňáky došly. Navíc tam byla jakási brigádnická obsuluha zřejmě z jiného kouta republiky, protože při dotazu na "ledňáky" na nás chvíli nechápavě koukali a až pak z nich vypadlo, že "nanuky" už nejsou. O víkednu měly na hradě propuknout středověké slavnosti a už v pátek tam před hradem bylo středověké stanové ležení. Byla tam i paní, která měla před stanem koberec a něm dva obrovské hady. Tomu jsme nemohli odolat a museli jsme si je jít pohladit.


Sobota příliš lákala k lenošení, takže žádný velký výlet nebyl. Ale udělali jsme si dopoledne procházku po okolí, takovou kratinkou - jen necelých 7km :-)

Neděle byla naším posledním prázdninovým dnem. Nejdřív jsme se dlouho nemohli rozhodnout, kam a jestli vůbec nějaký výlet podnikneme. Nakonec jsme celkem pozdě, až o půl 11, vyráželi směrem Bítov. Tam jsme si vybrali prohlídkovou trasu, na které jsme ještě nebyli - hladomorna a mučírna. No, příště už to neuděláme. Při výkladu v mučírně se mi dělalo vážně šoufl (a to jsem si myslela, že něco vydržím), jedna paní dokonce odešla radši do chládku hladomorny. Byl to zvláštní pocit, zvlášť, když dal průvodce kolovat mučící nástroje. Byly to samozřejmě jen repliky, ale i tak - držet v ruce kus kovu a poslouchat, k čemu byl určený... Brr. Byla jsem ráda, když jsme nakonec zase vyšli ven na sluníčko. Pak jsme si trošku spravili chuť na výstavě historických kočárků, dali si ledňáček na osvěžení a šli na oběd. Nedaleko hradu je penzion a restaurace Rumburak. Obří sochu havrana mají pěknou. A to je tak všechno, co pozitivního bych o tomhle zařízení mohla říct, takže radši pokračujeme dál. Od Bítova jsme přejeli do vesničky Čížov. Je tam poslední ukázka železné opony na území ČR. Pár metrů ostnatého drátu, betonových sloupků a jakési strážné budky - a přesto to v člověku i po těch letech vyvolává nepříjmené mrazení v zádech. Odtud jsme šli pěšky na Hardegskou vyhlídku. V Čížově byl rozcestník hlásající, že je to 2km. Šli jsme asi dvacet minut, než jsme došli k dalšímu rozcestníku, kde jsme se dozvěděli, že je to ještě 1km. Asi tam mají nějaké delší kilometry :-) Vyhlídka ale stála za to. Krásný výhled do údolí pod námi byl dobrou odměnou za ty litry potu, které jsme cestou tam i zpět vypotili. Akorát jsou tam strašně agresivní mravenci a je jich tam všude moc. Stíhali mi vylézt na nohy a pokousat mě, i když jsme cestou nikde nezastavovali ani jsme nešli pomalu ani jsme je nijak nedráždili. Zajímavé, že takhle lezli jen na mě a muže nechávali na pokoji. Když jsme pak přijeli domů, začalo pršet. Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu  :-)



Samozřejmě jsem si průběžně zapomínala brát iPod. Měla jsem ho akorát v sobotu na procházce. Jsem prostě hlava děravá. Sice mě to štve, ale štvalo by mě to víc, kdyby fungovaly stránky Nike Plus Active - takhle, když nejedou, mi to srdce nijak nerve. Ale asi až to na podzim spustí, tak zalituju - páč v tomhle čase každej krok a každej kilometr dobrej, že :-)

A abych nezapomněla na ty korálky. Během týdne volna jsme ušila jen 2, slovy dva páry náušnic. Opět jsem zkoušela něco (pro mě) nového - na lávových jsem si vyzkoušela úplně jiný styl náušnic, naž jaké jsem dosud dělala. Na dalších jsem si pak pohrála s peyotem a různými velikostmi korálků. Při šití se mi dostalo dalšího TOHO zklamání - barva Silver-Lined Purple se odírá při dotyku. Místo krásně syté fialové byly náušnice v podstatě čiré :-( Jo a jsou taky celkem vidět na fotce z vyhlídky.



Žádné komentáře:

Okomentovat