čtvrtek 27. října 2016

4 kila dole

Hezký, že jo? Ale teda těšilo by mě to víc, kdybych o to nepřišla během půlky jediný noci. Nebylo totiž nic hezkýho na tom opouštět přesně každou hodinu a půl svůj vyhřátý pelíšek a snažit se zachovat aspoň nějaký zbytky důstojnosti. Což se ne vždycky podařilo. Celý následující dopoledne jsem pak nebyla schopná ani vstát z postele. Muž do mě za celej den natlačil dva suchý rohlíky, litry černýho čaje, vody a Magnezie. Takže teď se jen tak válím v posteli a začíná mi bejt líp. Jen doufám, že do soboty už budu úplně, ale úplně hebká, svěží a žádoucí a na ty noční závody aspoň doprovodím Anku, když sama se do žádnejch větších akcí z bezpečnostních důvodů asi pouštět nebudu.

sobota 15. října 2016

Ejchuchu

Jo, dnes byl pěkný den. Trochu toho sluníčka a tak. Doslova na poslední chvíli jsem došila náhrdelník do letošní FFCh, nafotila a poslala. Uf, ten týden bez spánku mi dal zabrat. Ale je to ponaučení, že příště to nemůžu nechávat na poslední chvíli.

Ještěže počasí vyšlo, páč jsem si aspoň mohla kromě focení pěkně vychutnat i Happy run, běh pro Leušku. Vychutnávala jsem spíš vyhlídkovým tempem (5:39), ale to nevadí, trasa byla přes krásný lesy. U nás tolik lesního běhání nemám, spíš mezi poli nebo silnice, takže jsem byla i přes mizernej čas spokojená. Plus ještě ten dobrej pocit, že ze startovného jdou peníze na pomoc nemocné holčičce.



Medaili jsem dostala. Perníkovou. Anka ji požrala hned, jak ji dostala na krk, když jsem si ji cestou domů vyzvedávala od babičky. Takže celkem úspěšnej den nám navečer posral až Honzíkův průjem.

čtvrtek 28. srpna 2014

Pár postřehů z výběrové rekreace ve FNB

Butylka s gelem na sondy UZ existuje pouze v poloprázdné, nebo častěji v téměř prázdné podobě. Velmi častým jevem je tedy sestra, zuřivě třepající  butylkou v naději, že z ní ještě něco dostane.

Měření teploty 2x denně je zákon, který nelze nikterak obejít - zvýšená teplota je zkrátka strašák i u osob, které měly horečku naposledy na základce, cítí se naprosto skvěle a jejich týdenní teplotní průměr činí 36,2°C.

Co je mokré, to je čisté. Platí zejména pro: podlahy, parapety, noční stolky, stůl, židle.

Nuda je svině a dává vám čas přemýšlet o různých blobstech "co by, kdyby". Proto je nutné zásobit se čtivem, zaměstnat hlavu i ruce a nějak to vydržet.

Když už nic jiného, tak zdejší instantní čaj vás donutí těšit se domů.

sobota 9. srpna 2014

Pět

Posledních pět dní, kdy budu doma s mužem a Aničkou. Běží to už od pátku, dnes skončil den druhý. Snažím se pořádně si to užít, oběma se maximálně věnovat, ale pořád mi připadá, že to nedělám na 100%.

Anče měla už dýl slíbeno, že si konečně bude moct obout gumáčky a půjdeme na houby. Konečně k tomu dneska došlo a strávili jsme krásnou hodinku a půl v lese, kde ji to moc bavilo. Mě taky, protože jsme dokonce opravdu našli celkem dost hub, i krásný praváky. Muže taky, protože měl s sebou velkej foťák a mohl se s ním vyblbnout. Prostě parádní akce. Navíc dítě pak krásně spalo, tři hodiny jsme o ní nevěděli. Holt lesní vzduch udělá svoje.

Už mám taky umytá okna a dveře. Ještě je pár věcí, které ale potřebují dodělat. Zvláštní - když jsem čekala Andulku, něco, co se prý nazývá "hnízdící reflex" mě absolutně minulo. Teď se míním zbláznit, když někde najdu trochu prachu nebo nedej bože pavučinu. Cítím neodbytné nutkání jít ještě vyplet chodník před dům, vypucovat koupelnu, sklidit zahrádku, vyčistit všechny místnosti domu od všudypřítomných korálků a jiného materiálu a v neposlední řadě přestěhovat ložnici. Taky by potřebovalo pořádně vyčistit auto. A to ještě není úplný seznam.

Je mi ale jasný, že zvládnu už jen pár věcí. Do minulýho pátku jsem, tedy kromě velkého břicha, skoro nevěděla, že jsem těhotná. Teď už to sakra pociťuju. Nevyjdu schody bez zadýchání. Nevydržím dlouho nosit Anči. Na konci dne, kdy jsem v podstatě nic nedělala, jsem totálně vyfluslá, bez energie i bez nálady. No prostě jupí stav.

Ať už zvládnu nebo nezvládnu ještě něco ze svého seznamu udělat, budu se snažit si to doma opravdu užít.

sobota 21. června 2014

Velké rodinné auto

Člověk to zadá do vyhledávání na stránkách nějakého (jakéhokoliv) prodejce a v první chvíli zajásá - jů, to je výsledků, to bude z čeho vybírat. Radost však netrvá dlouho, přesně do té doby, než zjistíte, že do většiny "velkých rodinných" aut svoji rodinu prostě nevydáte. Možná byste vydali, pokud byste měli maximálně dvě děti, případně pokud by ty děti nemusely být v sedačkách.

Výběr auta, které by si okolí nepletlo se stěhovákem, a přesto by pojmulo dva dospělé, tři sedačky a minimálně jeden kočárek, není zdaleka lehkým úkolem. Zvlášť, když nechcete 3 řady sedadel a opravdu trváte na aspoň přiměřeně velkém kufru. Nemáte někdo nějaké tipy?

úterý 10. června 2014

Výkak bobik

Tato dvě nová slova nemá Andulka ve slovníku nijak dlouho. Ještě jsem ani nestačila zjistit, co se nám jimi snaží sdělit. A ne, nehlásí tím, že je něco v plíně nebo že chce na nočník. Prostě si hraje a najednou řekne "Výkak?", pak pokývá hlavou a odpoví si "Bobik."

Muž dovezl malej bazének a přes počáteční nedůvěru se v něm dneska už spokojeně rochnili. Když jsme doma a zahlídne ho z okna, začne se dožadovat koupačky - "odu, odu!" Pak není možný ji z bazénku dostat. V tomhle bude asi po mě.

Večery trávíme u Star Treku. Stará dobrá New Generation, každej večer jeden díl. Je pravda, že někdy mám natolik dost, že ani těch cca 40 minut ani nevydržím a musím jít spát. Zvlášť teď v těch hicech. Mohla by přijít nějaká bouřka a pročistit to.

pátek 2. května 2014

Loučení

Umýt, vydezinfikovat, naimpregnovat, uložit do krabice a doufat, že je odtud zase brzo vytáhnu.


neděle 6. dubna 2014

Rozmrzám

Kroucený herinek ze 6. Šito z českého rokajlu a vinutek, které jsem před X rokama koupila na Goody Beads. Je fakt, že už jsem dlouho nic nešila, spíš jen vyšívala, tak mi to nešlo tak rychle od ruky, jak bych si představovala. Nicméně dokonáno jest, i s focením, které na tom bylo asi nejtěžší.



čtvrtek 20. března 2014

To samé v sytě červeném

Vypadá to, že se teď zrovna nepřetrhnu... pořád nic novýho. Ale makám na zakázkách, takže na tvoření pro radost nějak nezbývá čas. Když už zbývá, usurpuje si ho pro sebe potomek. Nicméně chvilka se našla a ejhle - na světě je další paisley brož, tentokrát červená.




pondělí 27. ledna 2014

Máte rádi paisley?

Mně ten vzor uchvátil teprve nedávno. Všude je ho relativně plno, ale to zas tak nevadí, protože poskytuje spoustu prostoru pro vlastní fantazii - můžete se prostě vyřádit. Tak jsem se vyřádila :-)


Vyšívala jsem na Nicola's BeadBacking ve světle růžové barvě. Pracuje se s tím celkem dobře, nicméně nevidím velký rozdíl mezi NBB a Lacy's Stiff Stuff. A teď k té hromadě dalšího materiálu:

  • TOHO round °8
    • opaque-lustered lt. beige
    • silver-lined lt. grape
  • TOHO round °11
    • silver-lined mauve
    • silver-lined lt. grape
    • opaque-lustered lt. beige
    • permanent finish-galvanized starlight
  • TOHO round °15
    • silver-lined lt. grape
    • permanent finish-galvanized starlight
    • inside-color-rainbow crystal/strawberry lined
  • TOHO treasure
    • trans-rainbow green emerald
  • skleněné perličky
  • akrylové perleťové kabošony
Brožový špendlík jsem nejdřív našila na plsť, tu přilepila k výšivce a pak na ni ještě přilepila a přišila neuvěřitelně jemnou kozinku. Je tak heboučká!


Musím říct, že celkově jsem s výsledkem opravdu spokojená. Odzkoušela jsem ji hned na nových (smaragdově zelených) šatech a vypadá to dobře i špičkou nahoru i špičkou dolů. Myslím, že i třeba na kabelce nebo šátku se bude pěkně vyjímat.


sobota 11. ledna 2014

Umím knedle!

Asi už vážně stárnu, ale páteční večer jsem netrávila ani ve víru zábavy, ani u filmu nebo knížky. Do 11 do noci jsem chystala svíčkovou na druhý den a vařila houskové knedlíky.

Jen, co jsme uložili Anči do postýlky, pustila jsem se do toho očistce. Prý odvážnému štěstí přeje a s chutí do toho, půl je hotovo... no znáte ta kurážná přísloví. Svíčková mi hrůzu nenaháněla, tu (bez jakéhokoliv náznaku falešné skromnosti) fakt umím. Mým strašákem jsou už pár let ty knedlíky. Ze začátku mých kuchařských pokusů se mi nedařily vůbec. Pak se celkem možná daly i jíst, ale rozhodně na to nevypadaly. Tak se to se mnou vleklo pěkných pár let. Když chtěl muž k obědu něco knédloidního, musel si skočit do obchodu. Já už jsem ze všech těch pokusů byla tak znechucená, že už jsem myslela, že to nikdy neklapne. A ejhle, klaplo. Na Labužníkovi jsem si našla recept na Houskové knedlíky, co se zaručeně povedou. Sice jsem k nim přistupovala se značnou skepsí, nicméně se opravdu povedly.

To, že nakonec se mi je v sobotu podařilo zničit při ohřívání, je věc jiná. Teď už o sobě můžu prohlašovat, že umím houskový knedle. Další položka v seznamu věcí, co musím zvládnout, je odškrtnutá. Čeká mě ovšem další meta - bramborové knedlíky. To si ale nechám zase až na jindy.

středa 1. ledna 2014

Chabý listopad a ještě horší prosinec

Konec roku se, alespoň po běžecké stránce, nevydařil. V půlce listopadu mě zdolal zánět (řečeno slovy jedné milé a líbezné Dr. - "Ženská, vy máte mastitidu jak prase!"), takže jsem odběhala jenom 7 běhů a suma sumárum 102km. Ale zase jsem aspoň začala chodit zase na spinning. Sice jen jednou týdně, skrzevá jiné aktivity, ale aspoň něco. Zase chodím na pana Iva, ty jeho jízdy prostě miluju, dokáže člověka tak famózně zničit...


No a prosinec, to už je vážně ostuda. Mohla bych se vymlouvat na tmu, na zimu a tak vůbec. Ale hlavním důvodem je samozřejmě jen moje pohodlnost - pouhá 4 vyběhnutí a 55km hovoří za vše. Navíc se mi zase začalo ozývat pravé koleno, takže po každém běhu hezky šup s ním do bandáže. Zatím to naštěstí pomáhá. Vím, že bych tomu měla dát odpočinout, abych neskončila jak minule měsíc bez běhu, ale snažím se teď využít každé chvilky, kdy mi podmínky (rozuměj - má mi kdo hlídat dítě) umožní vyběhnout. Samozřejmě neběžím, když mě to zrovna bolí, zas takovej blázen nejsem. Taky je mi jasný, že leden a nejspíš i únor budou taky ne zrovna ideální na běhání. Už se těším, až začne bývat dýl světlo a budu moct běhat zase odpoledne.

sobota 2. listopadu 2013

Marie - podzimně nostalgický náhrdelník

Skleněný kabošon, který mi prostě nešel vyfotit :-) Materiál: TOHO round °15 a °11, Miyuki Delica °10, Preciosa bicones (AB), skleněné perličky 4mm a jedna větší, Miyuki Delica (duracoat)




 Závěs - spiral rope:

pátek 25. října 2013

Podzimní soutěžní focení

Mám ráda soutěže, které člověka dokopou k tomu, aby se pokusil dostat ze sebe to nejlepší v oblasti, ve které si moc nevěří, ve které není profík. Teď jsem fotila náramek do fotografické soutěže s tématem PODZIM. Když píšu fotografická soutěž, nemyslím tím soutěž opravdových fotografů, ale lidí, kteří jsou šikovní v jiných oblastech tvorby, ale bez fotek se (kvůli internetovému prodeji) neobejdou.

Protože podzim hýří spíše teplými barvami (aspoň ta vlídná tvář podzimu, ne ty ranní mlhy a studené deště), vybrala jsem si pro focení studeně modrý náramek. Aby tam byl trochu kontrast. Fotit jsem se vydala k rodičům, protože mají velkou zahradu, která skýtá nejedno fotograficky zajímavé zákoutí. A tak vznikly tyto fotky:





Do soutěže jsem nakonec vybrala tu houbovou... snad to byl dobrý výběr.

pondělí 14. října 2013

Křísit vodou, ohněm spálit

Náhrdelník "Křísit vodou, ohněm spálit" - do soutěže Letní tvoření Na Spirále 2013. Název inspirovala písnička Zloděj pocitů od skupiny Lucie.



Ústředním prvkem je titanový kabošon s korálkovou výšivkou, vytvořenou z japonských skleněných korálků. Kromě skla a titanu jsou na náhrdelníku ještě sladkovodní perly a hliníkové kroužky. Výšivka je na podkladu Lacy's Stiff Stuff, podšitá ultrasuede.

Dokumentaci z postupu výroby jsem už popsala v jiném článku ;-)





Materiál ze Spirály:
Korálky

°15

°11

°8

Nitě

neděle 6. října 2013

Včera večer poštou ranní...

Tak jo, úplně jsem propadla Postcrossingu. Už dřív o tom pár známých mluvilo, ale nijak mě to nezaujalo. Pak jsem jednoho krásného dne z nedostatku pořádné práce otevřena www.postcrossing.com, zaregistrovala se... a jak říká muž, zešílela. Hned po registraci a nastudování principu a pravidel jsem různě po netu objednala celkem 47 pohlednic, většinou z autorských fotek. Jo, prodražilo se to. Když jsem pak na poště zjistila, že "normální" pohledy třeba s naším městysem stojí třeba pětinu toho, co jsem dala za ty z netu, málem to se mnou seklo. Ale no co. To mě na tom právě baví - prohrabovat se hromádkou pohlednic a vybírat tu, která by se mohla nejvíc líbit příjemci, který na ni čeká třeba na druhém konci světa. Další věc, která na tom dost leze do peněz, jsou známky - po Evropě 25,- a mimo Evropu 30,-. Jupí, jak jsem byla nešťastná, když jsem neměla do čeho rvát peníze.

Za tři týdny, kdy postcrossuju, jsem odeslala 12 pohlednic, 4 z nich jsou ještě na cestě. Ty, které už dorazily k svým příjemcům urazily celkem 14355km. Přišly mi zatím jen 2 pohledy - a teda nic moc; doufám, že přijdou i hezčí.



Kamkoliv teď přijdu do papírnictví nebo knihkupectví, prohlížím taky, jaký tam mají pohledy. Mám prostě novýho koníčka a zatím mě dost baví.

úterý 1. října 2013

Září

Letos zatím nejlepší běžecký měsíc. Až na jednu výjimku byl každý běh delší než 10km. Podařilo se mi překonat hranici 15km. A čím dál víc mě to baví a jsem na tom závislá.


Snad se bude dařit i v říjnu.

sobota 28. září 2013

Křísit vodou, ohněm spálit - postup výroby

E-shop Naspirale.cz letos opět vyhlásil soutěž "Letní tvoření Na Spirále." I když času nemám nazbyt, rozhodla jsem se, že to zase zkusím a přispěju taky svojí troškou do mlýna. Protože jsem se k tomu dostala v průměru maximálně 5 hodin týdně, vznikal můj soutěžní šperk měsíc a půl. Nebylo to ale jenom proto, že jsem se tomu nemohla víc věnovat - naprosto proti svým dosavadním zvyklostem jsem v průběhu práce několikrát měnila své plány a dokonce jsem i párala a přešívala. V takových okamžicích jsem si skoro nadávala, že všechno šiju tak pečlivě, a pak mi to nejde ani vypárat. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a náhrdelník vypadá podle mých představ.

Začala jsem výšivkou centrální části. To byla taky jediná věc, kterou jsem v průběhu práce neměla potřebu měnit. Na Lacy´s Stiff Stuff jsem přilepila titanový kabošon svojí oblíbenou "éšesttisícovkou" a tužkou nakreslila plánek výšivky.


Titan jsem obšila TOHO Bugles. Takhle to nevypadalo nijak vábně, ale nebojte, já ty tyčky zkrotila :-)

Po Bugles následovaly Miyuki Tila

Pak už přišla na řadu opravdová výšivka v ploše. Začala jsem "vodní" částí.

Následovala samozřejmě část ohnivá.

Hotová výšivka pak vypadla takhle - pohled je z rubové strany, ať je to ještě chvíli napínavé.

Pak bylo potřeba výšivku oříznout. Byla jsem ráda, že mám doma hobby skalpel, protože nůžkama bych se do toho pouštěla fakt nerada.


Pohled na lícovou stranu.

Rub jsem začistila tím úžasným ultrasuede. To je tak heboučká záležitost, že by to člověk nejradši snad radši pomazlil než přišil.



Po vyšívaní jsem se pustila do šití. Nemám ráda spajky, nemám ráda brick... takže proč tím nezačít.


Měla jsem v plánu navázat copánkem spleteným ze tří jednoduchých herinků...

...a pustit se zase chvilku do díla na "vodní" straně. Ne s korálky, ale s kroužky.

V tomhle okamžiku jsem si myslela, že už se blížím do finále.

Následovalo ale přehodnocení a vypárání herinků. Naopak přibylo další brickovo-trnové kolečko. A taky pokus o zapracování long magatam.


I z toho ale nakonec sešlo a já se uchýlila ke svému oblíbenému St. Petěrburgu. Tentokrát ovšem v poněkud méně ukázněné variantě.

Že už by se teď opravdu blížil finiš? Ano, zbývá ještě dodělat pár detailů...

...jako například vodní tříšť...

...a trochu toho ohně...

...a samozřejmě zapínání.



Fotky hotového náhrdelníku jsou ve fázi výroby, takže budou až v dalším postu ;-)